+420 608 505 082 Pondělí - Pátek 9:00 - 17:00 Tolstého 20; 616 00 Brno office@flowave.cz

Toužící lídr po moci je dítě, které nedospělo

V minulém článku „Lídr zná pocit vlastní hodnoty“ jsme věnovali prostor defaultnímu kontextu a jeho ontologickému brnění, jenž má vliv na pocit vlastní hodnoty lídra a členů jeho týmu. Jedním z velmi používaným ontologickým brněním při uplatňování leadershipu je moc. Ve většině organizacích a společnostech je vedení lidí (leadership) spojen s mocí.

Moc jako taková je dobrým pomocníkem při bytí lídrem a uplatňování leadershipu jako svého sebevyjádření, pokud ji lídr nezneužívá jako kompenzaci pocitu méněcennosti a zaujetí mocenského postavení.

Kdo se nejčastěji hlásí na vůdcovské pozice?

Bude to asi znít jako leadership paradox, ale nejčastěji najdete v českých firmách na vedoucích pozicích lídry, kteří mají defaultní kontext:

  • jsem bezcenný;
  • jsem nedostatečný;
  • nezažil jsem dostatek lásky;
  • ošidili mě

Tito lidé si nasazují svá ontologická brnění, aby získali moc a mohli tak maskovat problémy svého pocitu vlastní hodnoty.

Lidé, kteří si vytvořili defaultní kontext „jsem bezcenný“, nebo „jsem nedostatečný“ byli vychováváni v prostředí s neustálým ponižováním a urážením. To jim způsobilo traumatické prožitky, jenž ovlivňuje jejich způsob bytí a jednání. Proto na svou obranu proti defaultnímu kontextu nasazují své ontologické brnění mocichtivosti. Čím více se snaží zbavit svého defaultního kontextu vyhledáváním manažerských nebo politických funkcí, stávají se na nich závislými.

Přibýváním jejich moci způsobuje tzv. „craving paradox“. Čím větší moc mají, tím větší moc chtějí, což často vede až k narcistickým poruchám osobnosti. Potřebují uznání ostatních, aby akceptovali jejich hodnoty, které nebyly naplněny v dětství.

Dítě, které ještě nedospělo je nebezpečné pro vaší organizaci a společnost

Egoistické ukájení svých nenaplněných potřeb z dětství lídrům slouží k dosažení moci. Ženou se hlava nehlava za svým cílem a v jejich zájmu nejsou potřeby celé organizace, ale jen jejich kariérní postup a materiální zisk.

Pozor na divadelní hráče s maskou lídra a leadershipu

Lídry, které jsme při naší koučovací práci potkali na různých organizačních pozicích své defaultní kontexty skrývají pod maskou svých divadelních rolí leadershipu. Jsou to typy osobností, kteří jsou v práci jiní než doma. V prostředí, kde cítí příležitost získat moc hrají roli dokonalého lídra, ale doma to jsou mrzouti a často i psychičtí násilníci (slovní týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrola, vyslýchání, vyhrožování atd.) nebo závislými na sportu, pornografii, alkoholu, hraní her atd.

Jejich maska se jim stala sebevyjádřením a oni si ji ani neuvědomují. Hrají doslova hru, ve které vystupují jako neporazitelný a nezranitelný lídr. Tato jejich maska je však jen jejich ontologické brnění, pod kterým se skrývá ublížené a zraněné malé dítě, které nemá dostatečný pocit vlastní hodnoty – cítí se malé a méněcenné.

Lídry a lidé s narcistickými problémy osobnosti intuitivně poznáte – na první pohled jim jejich leadership nevěříte, jen dokonale hrají svou roli schováni za své ontologické brnění. Divadelní role s nasazenou maskou se jim stala součástí jejich osobnosti a života.

Myslí si, že vědí, kdo jsou, ale to, kdo ve skutečnosti jsou, není to, kdo si myslí nebo ví, že jsou. Kdo si myslí, že jsou nebo ví, kdo jsou, jim poskytuje jen jeden způsoby bytí a jednání, které je pro ně samotné destruktivní.